Kam se napojuji ?
Můj příběh setkání se Světlem plným nezměrné Lásky.
Při relaxační zvukové koupeli zpívám a tvořím hudbu v přítomném okamžiku v napojení. V úvodu setkání sdílím s lidmi, že mi hudba pro ně přichází. Nechávám ji proudit skrze sebe, léčivé energie a vibrace zvuku, melodie, které mi přicházejí právě v ten okamžik a právě pro lidi, kteří se ten večer sejdou. Vše tvořím v Napojení. Až jednou po skončení přišla otázka, kam se napojuji? A tak jsem se rozhodla napsat tuto část svého příběhu. Skrze své poznání, které jsem prožila před 17 lety, se napojuji právě na tento láskyplný Zdroj.
Před 17 lety v 8 měsíci těhotenství s dcerou Terezkou, mým prvním miminkem, jsem od ní dostala velký Dar.
Byl to počátek mé cesty poznávání a rozpomínání se.
Jednou v noci, když jsem usínala, hladila si bříško s miminkem a vysílala láskyplné pocity, dostávala se do hlubokého klidu a míru. Ruce mi klesly podél těla, cítila jsem, že opouštím vnímání reálného světa času a prostoru, byla jsem v hlubokém propojení s celou svou bytostí a s bytostí miminka.
Ocitla jsem se mimo čas, ale můj vnitřní obraz mi ukazoval prostor ložnice, jak ležím v hlubokém klidu a napojení. V tomto hlubokém uvnitřnění jsem uviděla pohyb a světlo. Z bříška najednou vyšla vzhůru světelná nitka a světlo, které ji vedlo. Zářivé jiskřící světýlko vyšlo z tělíčka miminka, na světelné nitce se na krátký okamžik zastavilo, jako by na něco čekalo.
Vzápětí ze středu mého těla vyšlo stejné vlákénko se zářivou jiskřičkou. Světýlko miminka na mne počkalo. Vnímala jsem ve svém hlubokém klidu, nádherný obraz, jak z mého těla vycházejí 2 zářivá vlákénka procházející ložnicí, 2 světýlka a jedno vede. Je výše a ukazuje mi cestu. Najednou obraz prostoru naší ložnice zmizel.
Setkání se Světlem
Viděla jsem naše vlákénka a putující světýlka, jak se přibližujeme k obrovskému světlu. To světlo bylo obrovské svou Láskou, pocítila jsem celou svou bytostí záplavu nekonečné Lásky, tak čisté nezměrné Lásky, která se nedá vyjádřit slovy. Obsahovala nekonečné přijetí, bezmeznou Lásku všeho Bytí, nekonečný soucit… Prožila jsem celou svou bytostí nádherné splynutí v Jednotě, v nejvyšší Lásce a Světle Bytí.
Ale najednou přišly neodbytné myšlenky, „Co to je? … To je jako když lidé na konci života odcházejí tunelem do Světla … (tenkrát na začátku mé cesty poznání v r. 2001, jsem znala jen knihu „Život po životě“ Raymond A. Moody)
A vzápětí se vynořila další blesková myšlenka „Ale já ještě nemohu odejít ze života, musím tu zůstat pro své miminko…“ Tato myšlenka dala okamžitý příkaz mozku, zvedla jsem ruku a chytla se ruky mého muže ležícího vedle mne.
Okamžitý návrat
V ten okamžik jsem vnitřním zrakem uviděla, jak po zlaté nitce se, téměř okamžitě, mé putující světlo navrátilo do mého těla a stalo se zase jeho součástí. S pocitem nárazu a leknutí se mé vnímání vrátilo do reality času a prostoru. Srdce mi bušilo a já hleděla do prostoru ložnice a přemýšlela o všem, co jsem právě prožila. I když mé srdce stále pulzovalo leknutím, má bytost byla opojena a ponořena do nekonečného Světla Lásky tohoto poznání.
Od té doby začala moje cesta rozpomínání se. Hledala jsem vysvětlení pro svůj hluboký prožitek a zároveň děkovala dušičce mé dcery, že mne vzala na tento noční výlet, který hluboce proměnil mé vnímání světa a života.
Při zpěvu a tvoření léčivého zvuku a melodií, které mi přicházejí v přítomném okamžiku se napojuji skrze svůj prožitek, právě na tento překrásný Zdroj Světla a Lásky. S vděčností v srdci děkuji, že jsem dostala tento Dar prožitku, abych se rozpomněla na svou podstatu a to také umožnila lidem, kteří přicházejí ponořit se do zvukové koupele a léčivých vibrací hlasu.
S Láskou a vděčností …. Lucie